Když slyšíte o "vrstvách" neurónové sítě, nepředstavujte si biologické struktury. V praxi jde o matice čísel. Vstupní vrstva přijme data (například pixely obrázku převedené na číselné hodnoty jasu), skryté vrstvy tato čísla transformují a výstupní vrstva vyplivne pravděpodobnost. Celý proces je rigidní a deterministický, i když se zdá být kreativní.
Každý "neurón" je v podstatě jen místo, kde se provádí vážený součet vstupů, ke kterému se přičte bias a výsledek projde aktivační funkcí (jako je ReLU nebo Sigmoid). Tato nelinearita umožňuje síti modelovat komplexní vztahy, ale stále se pohybujeme v mezích kalkulu. Pokud vás zajímá, jak se tyto systémy učí z chyb, podívejte se na naši analýzu problémů se špinavými daty.
- Vstupní vrstva: Normalizovaná data zbavená kontextu.
- Skryté vrstvy: Abstraktní reprezentace, které nikdo plně nechápe (černá skříňka).
- Výstupní vrstva: Statistický odhad, nikoliv pravda.